Předchůdcem tužky bylo olověné pisátko. Vznik tužky byl ovlivněn nálezem přírodního grafitu (tuhy) nedaleko Borrowdale v Anglii v roce 1564, když bouře vyvrátila dub. Objevený materiál byl nazván "plumbago" - imitace olova (název grafit mu dal teprve roku 1779 švédský chemik K. W. Scheele - z řeckého výrazu pro psaní). Místní pastýři využili tuhy ke značení svých stád. Tuha však velmi špinila. Proto byla rozřezávána na čtvercové destičky a ovazována provázkem nebo zapouzdřena dřevem. První ručně vyráběné tužky ve tvaru tak, jak je známe dnes, byly "Crayons d'Angleterre" právě z Borrowdalské tuhy.
V roce 1662 otevřel v Norimberku malý obchod s tužkami Friedrich Staedtler. V nedaleké vesnici Stein začal v roce 1765 vyrábět tužky Kasper Faber. Tuhu vázal s bavorským jílem. Nedlouho potom, v letech 1790 and 1795, začali podobným způsobem vyrábět tužky Nicolas- Jacques Conte ve Francii a Josef Hardtmuth v Rakousku. Oba se považovali za vynálezce tužky.
Conte připravoval jádro (tuhu) z rozemletého grafitu, jílu, vosku a přírodních barviv. Tuto směs tepelně upravil a získal tak výborný materiál vhodný k psaní i kreslení. Svoji továrnu - později známou jako Blanzy-Conte Gilbert - otevřel společně se svým bratrem Louisem v roce 1793. "Potomci" tohoto materiálu se ve velké míře používají dodnes.
Hardtmuth bývá v některých encyklopediích označován jako vynálezce dnešní tužky. Pravda je, že jako člověk spjatý s výrobou keramiky (měl továrnu na výrobu stavební keramiky) našel přirozenou cestu k výrobě jádra tužky stejnou technologií, jakou se vyrábí keramika. Lisoval umělá jádra vyrobená z jílu, práškového grafitu, sazí a organického pojiva. Různým obsahem jílu a různým stupněm vypálení získal jádra rozdílné tvrdosti (tvrdost se označuje čísly nebo písmeny). Josef Hardtmuth získal na svůj objev patentní výměr. Položil základ průmyslové výroby tužek technologií výroby grafitových jader, která nebyla dosud překonána.
Tužky se vyráběly ve vídeňské továrně na keramiku J. Hardtmuth. Výroba se postupně tak zvýšila, že od třicátých let minulého století se tužky staly jejím hlavním výrobním programem. Proto následovníci Josefa Hardtmutha, Ludvík a Karel Hardtmuthovi, vybudovali novou továrnu v Českých Budějovicích (L. & C. Hardtmuth) a v roce 1848 v ní zahájili výrobu tužek a keramiky. Volba tohoto místa se ukázala velmi výhodnou (dostupnost základních surovin, vhodná poloha na trase první železnice na evropském kontinentě, levná pracovní síla). A tak se továrna od roku 1870 mohla specializovat pouze na výrobu tužek a dalších psacích potřeb.
Ve zdokonalování výroby pokračoval i Franz Hardtmuth. Uvedl na trh žlutě zbarvenou tužkou s velkým rozsahem tvrdosti grafitového jádra a s vysokou kvalitou. Nazval ji KOH-I-NOOR podle velikého indického žlutého diamantu KOCH-I-NUR, "Hora světla". Tato tužka získala zlatou medaili na světové výstavě v Paříži a dodnes je nejznámějším výrobkem firmy. Žlutá barva se u tužky stala symbolem kvality a tak i jiní výrobci vyrábějí tužky této barvy.
V letech před první světovou válkou byla českobudějovická tužkárna KOH-I-NOOR největší na světě (měla 5 filiálek a 15 generálních zastoupení po celém světě) a mezi největší a nedůležitější na světě patřila i v období mezi dvěma světovými válkami.
Kvalita tužky do značné míry také závisí na kvalitě dřeva. Převládajícím dřevem pro kvalitní tužky je dřevo cedrové, které umožňuje dobré ostření a odolává tlakům při psaní. Je ho však potřeba vysušit na vzduchu i v sušárně, napustit voskovou emulzí, namořit a znovu sušit. Teprve pak je možno je obrábět. Jednotlivé fáze výroby tužky je možno vidět např. na stránce http://www.pencils.com/makeit.html.

Zdroj - http://www.quido.cz/objevy/tuzka.htm (převzato se souhlasem)